Výhra nad Slavonicemi

Dnes jsme oplatili porážku Slavonicím z první poloviny letošní sozony. Utkání začalo ve vysokém tempu. My jsme nasadili celoplošnou obranu. Slavonickým dělal přechod do útoku velké problémy a my jsme tím získávali hodně míčů. Bohužel jsme se nemohli trefit ze střední a dlouhé vzdálenosti. Zato soupeři padlo do koše větší procento střel než nám. Vedení se přelévalo ze strany na stranu až do konce první poloviny, kdy se Slavonice dostaly do vedení 28 : 32. Do třetí čtvrtiny jsme nastoupili ve velkém stylu. Díky rychlým a jednoduchým košům jsme obrátili skore v náš prospěch během dvou minut na 37 : 32.  Nedovolili jsme soupeři mnohokrát skorovat. Konečně jsme se začali trefovat. Třetí část hry jsme ovládli vysokým rozdílem 27 : 10. Bohužel se nám již během páté minuty vyfauloval Petr Bartušek. Soupeř měl ale mnohem větší problémy s fauly než my. Stav před poslední části hry 55 : 42. Ve čtvrté čtvrtině jsme kontrolovali průběh zápasu a soupeře nepustili do nějakého tlaku. Nám zafungovala střelba z trojkového oblouku. Za poslední část hry jsme dali 4 trojky. Bohužel hostující hráč Tomáš Kopanič hrající již dlouhou dobu se čtyřmi fauly opět neudržel nervy na uzdě. Již v první polovině se dostal do menšího konfliktu. V 6. minutě poslední části hry hrubě a zbytečně fauloval za rozhodnutého stavu Tondu Havlíka s kterým se následně dostal do konfliktu. Nebyl to první exces tohoto hřáče v naší soutěži. Přemýšlím, jestli to na naší úrovni máme zapotřebí, aby tento hráč způsobil někomu zbytečné zranění. Hrubým faulem se vyfauloval a následně ještě oba kohouti dostali po úmyslném faulu. Zápas jsme dotáhli do vítězného konce 81 : 60.

Konečný stav:

    TJ Studená : Sokol Slavonice     81 : 60 (14:15, 28:32, 55:42)

Ještě bych chtěl za sebe dodat pár věcí. Jsem rád, že jsem po třech letech mohl nastoupit do soutěžního utkání. Dle mého je to malý zázrak, když si mohu zahrát basket půl roku a dva týdny po transplantaci srdce. Můj dík patří hlavně lékařům v IKEMu, kteří mě dokázali opět vrátit do běžného života. Mé největší dík patří paní doktorce Zoře Dorazilové. Dále děkuji rodičům a všem kamarádům, kteří mě podporovali a měli s mnou trpělivost :) Menší výlev nakonec jsem si dnes nemohl odpustit.

                                                                                                    Jiří Müller